Uhlíková stopa měst a obcí

Česká republika se od většiny zemí liší svým specifickým sídelním uspořádáním – existuje zde vysoký počet různorodých obcí a měst se specifickými problémy a výzvami. Na ty může individuální kalkulace uhlíkové stopy včas upozornit, pomocí dekarbonizační strategie je lépe řešit, a tak vytvořit systém udržitelných měst. Koncept udržitelných měst a obcí zahrnuje řízení s ohledem na postupující klimatickou změnu a risk management na vysoké úrovni nejen v oblasti životního prostředí, ale i v oblasti sociální či ekonomické.

O obci či městu můžeme uvažovat jako o jednotce, která má určité vstupy a výstupy – pro svůj provoz potřebuje energii a materiály, podobně jako kdyby se jednalo o firmu. Jednotlivé vybrané oblasti se tak dají kvantifikovat a lze i vyhodnotit, jaké množství emisí CO2 produkují.

Zda povinnost měřit a reportovat uhlíkovou stopu skutečně dopadne i na municipality, není zcela vyjasněné. Vzhledem k neustále se měnícím podmínkám, které Evropská komise a Rada stále upravují, není možné přesně stanovit, zda tato povinnost dopadne i na municipality. Avšak vzhledem k dlouhodobému vývoji a globálním strategiím lze tuto možnost považovat za  reálnou.

Jak zvolit metodologii měření uhlíkové stopy? 

Pro sběr dat, následný výpočet a interpretaci lze využít specifické metodologie pro municipality GPC (The Global Protocol for Community-Scale Greenhouse Gas Emission Inventories, součást GHG protokolu). Ta byla vytvořena na základě programu Covenant of Mayors, největší globální iniciativy propojující starosty jednotlivých měst pro společné snižování množství skleníkových plynů vyprodukovaných městy. Jde především o měření sedmi hlavních skleníkových plynů dle protokolu OSN: oxidu uhličitého (CO2), metanu (CH4), oxidu dusného (N2O) a fluorovaných skleníkových plynů (HFCs, PFCs, SF6 a NF3) na základě mezinárodně uznávaného GHG Protokolu. 

Výběr metodologie je závislý na individuálních potřebách města či obce. Volba postupu při výpočtu a výběr kategorií se podřizuje potřebám města, dostupným údajům a programům, kterých se jednotlivé municipality účastní nebo plánují účastnit.

Ačkoliv metodologie GPC v souladu se zásadami GHG Protokolu slouží jako návodný dokument, nestanovuje jednoznačný a univerzální metodologický přístup. Spíše specifikuje, jaké principy a pravidla by měly být využity při sběru dat a následném výpočtu. Stále se vše opírá o matici materiality, kterou si vytváří sama municipalita. Zjednodušeně řečeno municipalita si sama stanoví, které oblasti jsou pro měření významné a které ne. Vždy ale doporučujeme využívat metodologie propojené s IPCC.

Koncept tzv. scopes platí i pro obce

Sběr dat se tedy opírá o konkrétní kategorie, které jsou řešené mírně odlišným způsobem než u konvenčního modelu kalkulace uhlíkové stopy pro firemní sektor. Dělení na tzv. scopes zde existuje, ale opět se mírně liší. Samozřejmě veškeré „povinné“ a „nepovinné“ kategorie výběru zde hrají menší roli, spíše se dělí na výpočet v základním formátu a výpočet komplexní. 

Municipalitám tedy doporučujeme pro začátek zvolit cestu základního výpočtu, jehož součástí je méně skupin, ale za to s velkým dopadem na celkovou uhlíkovou stopu. Infografika přiložená níže zobrazuje rozdělení skupin dle scopes.

Jaká data má obec sbírat? 

Ke sběru dat a rozdělování do kategorií je pak nutné přistupovat individuálně, a to dle potřeb municipalit. Příkladem může být město, kde sice nebude probíhat významná hospodářská aktivita, ale například aktivní těžba nerostných surovin, která má negativní vliv na životní prostředí. Stejně jako u firem i u municipalit je stěžejní provést počáteční analýzu aktuálního stavu a zhodnotit, jaké kategorie budou mít jasnou výpovědní kvalitu na základě aktivit na území města či obce. Pilotní kalkulace uhlíkové stopy může dobře nastavit proces každoročního sběru dat a rozšiřování sledovaných kategorií v budoucnu. Správné nastavení sledovaných kategorií a jejich monitoring poslouží k nastavení dlouhodobých environmentálních cílů a víceletému sledování vývoje a směřování.